Se stejnou určitostí, s jakou každý rok očekáváme nové Need for Speed, nebo Assassins Creed, i Activision přichází s dalším dílem Call of Duty. Ten na pulty obchodů a volný čas mnoha jedinců zaútočil, jak je již zvykem v polovině listopadu. A jak je pravidelným zvykem, tentokráte se jeho vývoje nezhostilo Infinity Ward, ale Treyarch, který, pokud nic jiného, alespoň díky svému jedinečnému rukopisu dokázal dodat sérii vždy na svěžesti. Ať již vzpomeneme na brutálně pojatý World at War, či první Black Ops přinášející snad poprvé ucházející příběh, ovšem s pro mnohé horším grafickým zpracováním, vždy zkrátka šlo o něco jiného, než v na můj vkus již dost vyčpělém Modern Warfare. Jak se tedy studio podařilo pokračování s názvem Black Ops 2?
Hned na úvod je třeba říci, že Black Ops 2 patří, dovolím si říci mezi nejvíce ambiciózní díly Call of Duty vůbec. Studio najalo scénáristu Davida Goyera, z jehož pera vzešla kupříkladu Nolanova triloge o Batmanovi, značně zapracovalo na vylepšení grafického engine, do kampaně překvapivě a poprvé v CoD vůbec zařadilo nelineární prvky a možnost „udělat něco jinak“. To vše podporují rekordní prodeje a samozřejmě tradičně skvělý multiplayer spolu se zombie módem, na které se ale podíváme v samostatném článku.
Skvělý příběh
Jak jistě dobře víte, část Black Ops 2 se odehrává během stále probíhající studené války, ovšem ta o něco větší je zasazena do roku 2025, jež je přímo ovlivněn událostmi, které jste v roce 1980 prožili a prožijete. Podíváme se tak nejprve, co stálo za zrozením hlavního záporáka celého dílu, Raúla Mendeze, bývalého vojáka, z něhož se stane terorista pokoušející se vyvolat třetí světovou válku promyšlenou sérií útoků na strategická vojenská i civilní místa po celém světě a není žádným tajemstvím, že se mu to nakonec povede. Velkou roli také ale bude hrát RFE, tedy nesmírně vzácné minerály, jež jsou potřebné snad v každé dnes používané elektronice a jak jinak, prozatím jsou k nalezení pouze v Číně. A kdo bude hlavní hrdina celé hry? Zatímco za studené války se opět podíváme na svět očima Alexe Masona, ústřední postavy prvních Black Ops, v roce 2025 již za něho převezme otěže syn David, který s nadsázkou opět vezme osud světa do svých rukou. A opravdu, rukopis scénáristy Goyera je ve hře znát za každou cutscénou i příběhovým zvratem. Ať již jde o temné nebo naopak značně emotivní scény (mezi vrchol tvorby působí ihned ta úvodní vysvětlující zrod hlavního záporáka hry), vše za doprovodu tradičně dobrého soundtracku skvěle doplňuje dříve hluchá místa mezi misemi. Bohužel díky v zásadě dvoum hrách v jedné, které se protínají a navzájem na sebe navazují, jsem měl místy problémy se v celém příběhu vyznat.
Skutečnost, že máte co dočinění se zcela odlišným dílem Call of Duty na vás dýchne hned při první Strike Force misi. Ty zde zastupují nelineární části hry a opravdu je jen na vás, jakým způsobem a s jakým výsledkem je projdete. Každá se objeví v menu mezi příběhovými úkoly, a pokud ji včas nesplníte, jednoduše zmizí. Pro většinu jedinců tak nastane velký šok ihned, jakmile se do nějaké pustí. Zapomeňte na koridory, hráč má k dispozici velkou a relativně rozlehnou mapu plnou bojů i zmatku a například úkol dobýt nebo ubránit určité území. Hráč představuje zároveň velitele celé operace a samozřejmě nejlepšího bojovníka, což u této série nikdy nebyl velký problém. Nemůžete se tak pouze pustit do bojů v přední linii a zcela se vykašlat na velení, ale volit zlatou střední cestu. Řídit jednotky, neustále jim hlídat záda a zároveň se dle potřeby přepínat z vojáka do pilota vrtulníku a vracet se zpět k velení. Vše navíc zpřehledňuje efektní 3D mapa, která v reálném čase zobrazuje potřebné informace, stavy jednotky i jejich polohy. Jak celý systém mise dávat tušit, strike force mise rozhodně nepatří mezi jednoduché části hry, ale spíše naopak. Leckdy se doopravdy zapotíte, než se vám úkol podaří splnit a občas se stane, že neuspějete. Zde právě nejvíce vyniká volnost vedlejších misí. Nečeká vás žádný restart, ale hra zkrátka jede dál, jen se přizpůsobila výsledku, který se někdy v budoucnosti objeví a možná znatelně ovlivní děj příběhu.
Maličkosti potěší
Celkově tak autoři udělali daleko velkolepější hru plnou epických a někdy až nadsazených momentů, jak je však koneckonců v Call of Duty zvykem. Pravidelného hráče tak potěší i možné maličkosti, které jsou ale schopné udržet ho u titulu mnohem déle. Jednou z nich je pravidelná volba zbraní před každou misí, podobná multiplayeru. Ano, tuto pokud se nad tím zamyslíte, logickou věc přináší až Black Ops 2, zatímco hráčí Medal of Honor i Battlefield stále musí hledat své oblíbené zbraně zemi. Hráč zběhlý FPS opravdu pozná rozdíl mezi hrou přidělenou zbraní a párem obyčejných granátů a vlastní třídou, kterou si modifikuje dle chystané mise. Pouhou třešničkou na dortu je poté možnost vzít si na zbraně další doplňky jako tlumič, zvolit si před každým úkolem takzvaný bonusový perk, který umožní zvýšenou odolnost a podobně a v neposlední řadě s sebou můžete vzít i nářadí. To umožňuje odemykat skryté skříňky s bonusovými zbraněmi a najít se dají i takové unikáty, jako pasti na medvěda. Black Ops 2 tak i v kampani působí jako mírná RPG-FPS, což je jedině dobře.
Ale abych neustále titul nechválil, i on má samozřejmě své chyby a tou nejzásadnější je samozřejmě AI. Vaši spolubojovníci sice již nějaký ten čas velké problémy nedělají a fungují celkem bez problému jako podpora, s nepřáteli je to bohužel horší. Ti opět vybíhají ve vlnách, i když musím uznat, že od MW3 se situace přece jen zlepšila, ale stále jsou schopni se před vámi zastavit a stojíce přebíjet, zatímco vy na ně nevěřícně koukáte. Umělá inteligence je ale neduhem snad většiny současných her a osobně si nevybavuji nějakou FPS z poslední doby, kde by AI fungovala reálněji a bez výrazných chyb.
Battlefield to není
Krom klasického hraní si samozřejmě v Black Ops 2 vyzkoušíte i techniku, a jak starší, tak i futuristickou z roku 2025, která je mnohdy mírně přehnaná, ale zatraceně efektní. Asi nejvíce si vznášedel, vrtulníků i ikonického a nebezpečného malého vrtulníku užijete právě ve Strike Force misích, kde se lze díky velkým mapám opravdu vydovádět. Opět ale nečekejte žádnou simulaci. Řízení je opravdu arkádové a samozřejmě i jednodušší, než v Battlefield 3. V zajetých kolejích zůstávají i jednotlivé úrovně hry. Pravdou zůstává, že nabízí určitou míru volnosti v podobě větších lokací nebo alespoň několika úrovní boje, ale stále se jedná spíše o koridory.
Poměrně příjemným překvapením pro mě byla i grafická stránka hry. Co bychom si povídali, od dob prvního Modern Warfare uběhly čtyři roky a IW engine má svá nejlepší léta dávno za sebou. Treyarch si technologii vždy dodatečně upravoval pro sebe a pokud mám co říci, studio na něm za dva roky vývoje udělalo velký kus práce. Mnohdy jsem se zastavil, abych si úchvatnou válečnou scenérii prohlédl. DirectX 11 odvádí svou práci, ať již jde o nejrůznější odlesky, rozostření nebo výbuchy, Black Ops 2 zkrátka již nevypadá jako několik titul ale bez problémů se dorovnává většině současných her, i když samozřejmě FrostBite použitý v novém Medal of Honor je o několik krůčků dále. Nedokonalost je sice vidět především na blízkých místy nekvalitních texturách nebo obličejích vojáků, ale to bychom nesměli hrát Call of Duty.
A Verdikt?
Od začátku do konce kampaně, která vám bez problémů zabere i 10 hodin je vidět, že si Treyarch vzal slova hráčů k srdci a napravil snad vše, u čeho byl u prvních Black Ops kritizován. Nabízí poutavou kampaň v zajímavé budoucnosti i minulosti, nelineární vedlejší mise i poutavý, i když někdy nepřehledný příběh. Black Ops 2 bezesporu překonává konkurenci a nastavuje laťku ostatním, což je samo o sobě důvodem k zamyšlení. Nebýt horší umělé inteligence a stále slabší grafiky nerozpakoval bych se nad ještě vyšší známkou. Pokud byste si však tento rok měli zahrát jen jednu, jedinou FPS, nemohu nedoporučit i díky multiplayeru a zombie kampani právě Black Ops 2.
