Recenzovaná verze: Playstation 3
Každoroční klišé je zpět. Call of Duty se vrací ve svém již desátém pokračování, které podle slov Activisionu mělo přinést rapidní změny. Jenže jak už to tak bývá u této série zvykem, není vše, tak jak je nám předkládáno. Má tedy cenu se Call of Duty: Ghosts vůbec zabývat nebo jde jen o vysávání peněženek podlehnuvším hráčům?
Nová série, stejné problémy
Call of Duty: Ghosts je v podstatě novou sérií v univerzu, již dopředu si můžeme říct, že nás čekají minimálně dvě další pokračování, tak jako tomu bylo v Modern Warfare a osobně si myslím, že příští rok nás čeká ukončení trilogie Black Ops. Ghosts na to jde příběhově odvážně, jelikož nás posílá do fiktivního konfliktu v nedaleké budoucnosti a posílá nás do post-apokalyptického světa. Jenže to co funguje například v The Last of Us rozhodně nefunguje v COD: Ghosts.
Ghosts se zaměřuje na specifickou jednotku vojáků, jejichž osudy po celou hru sledujete. Slušně řečeno kampaň je plná nesmyslů a klišoidních situací, které vám rozhodně neotevřou pusu úžasem, ale budete se smát. Smát se nad zoufalstvím autorů o to, pokusit se naservírovat skutečně zajímavou podívanou. Zkrátka to nefunguje. Scény jsou jako ze silně céčkových filmů a působí to až trapně, jak vaše postava dokáže přežít v podstatě cokoliv. Vyčpělost této koridorové střílečky se tu projevuje více než hrozivě a je vidět že inovace nepřichází.
Stále to samé
Ghosts vás provede různorodými misemi, kdy se podíváte do podzemních bunkrů, na různá letiště, také ale do vesmíru a podobně. Ostatně mise ve vesmíru měly být zřejmě zajímavou složkou hry, ale v porovnání třeba s tím co jsme mohli vidět v Crysis 3 (neporovnávám v rámci grafiky), to zde skutečně nehledejte, jakákoliv epičnost jde stranou a z COD se pomalu ale jistě stává trapná parodie na jakoukoliv válku. Hra má v sobě mnoho děr a nelogičností k nimž se ještě později vrátím.
Hratelnost neutrpěla žádné větší šrámy na duši, ale není zde ani pokus o jakékoliv zlepšení. Hra se hraje pořád stejně. Máte před sebou různé koridory, které vás nikam nepustí. Dostanete do ruky dvě zbraně, mezi kterými můžete přehazovat a měnit si je z padlých nepřátel podle libosti. Jediným zpestřením je sběr notebooků, které jsou poschovávané v úrovních. Největší novinkou ve hře je možnost ovládat psa, který s vámi chodí po úrovních. Občas se přepnete do pohledu z jeho očí a můžete tajně vyřadit nepřítele ze zálohy. Nicméně samotné využití psa je ve hře minimální a ve finále je tu vlastně úplně zbytečný.
Zpracování je naprosto hanebné. Activision sliboval next-gen engine, který by sérii vyzdvihl výše. Autoři zřejmě nepochopili definici next-gen anebo jej viděli pouze z rychlíku. Grafická úroveň je otřesná a už v první misi jsem si říkal, jestli jsem snad hru nezapnul ve špatném rozlišení nebo není něco špatně. Hra vypadá otřesně, na dnešní poměry jsou textury hnusné, nevýrazné a neostré. Grafická úroveň působí jako přechod mezi PS2 a PS3, tak žalostný je fakt. Nijak zvlášť tomu nepřidává ani nevýrazná hudba.
Ze starého kabátu nový neušiješ
Se zpracováním souvisí i technologické potíže a podobně. Vyložené grafické problémy nebo záškuby jsem ve hře nezaznamenal, co je však otřesné, tak to je inteligence vašich nepřátel a nekončící řada skriptů. Je naprosto otřesné vidět, že hra z roku 2013 funguje na té bázi, že jakmile došlápnete za pomyslnou linii, spustí se předem připravený skript a vyběhne na vás daný počet nepřátel. To jsou navíc totálně neinteligentní idioti, kteří vám jen těžko mohou zatopit. Heroismus z předchozích dílů stále zůstává, jste prostě jediný maník, který dokáže vystřílet celý stadion nepřátel bez větší pomoci parťáků. Nejsmutnější jsou ale scény, kde je vidět že se autoři vůbec nezabývali tím, zda to bude trapné nebo ne. Zejména jedna scéna je naprosto fascinující případ tuposti. Jestliže se vaše jednotka schová, aby nebyla vidět, a kolem probíhají nepřátelé, jeden se jde dokonce podívat do místnosti, kde jste a přímo proti dveřím leží jeden z vašich a nikdo si jej nevšimne, to je prosím zoufalost.
Pojďme od singleplayeru. Ten tedy nenabízí nic přelomového a naopak ukazuje, jak moc pozadu vlastně studia Activisionu jsou ohledně veškerých herních mechanik. Podíváme se tedy multiplayer a mód Extinction, které hra nabízí. Extinction je variací na populární zombie mód, který poprvé přinesl první díl Black Ops. Narozdíl od tohoto módu v něm nevystupují zombie, ale mimozemšťané. Vy máte k dispozici vždy určitou oblast, ve které musíte pomocí vrtáku zlikvidovat mimozemské žlázy, přičemž na vás mezitím útočí mimozemští pěšáci. Vy za ně dostáváte peníze, které následně směníte za munici a různé zbraně. Extinction není špatný, ale na příliš dlouho nezabaví.
Mulťák nad zlato
A máme tady asi pro většinu hráčů zásadní část hry a tou je multiplayer. Ten však příliš inovace nepřináší a to je škoda. Jednoznačně se dá říct, a to i přesto že multiplayerovým kláním příliš neholduji, že hra pro více hráčů je mnohem lépe zpracovaná. Najdete zde klasické režimy jako Deathmatch, Team Deathmatch, Domination, Search and Rescue či Free-For-All. Objevuje se však i pár netradičních režimů jako Cranked, Hunted nebo Blitz. V Hunted se honíte za co nejlepší výbavou, přičemž o ni usilují i ostatní. V Cranked se vám zase zvýší rychlost pohybu po každém killu a v Blitz se snažíte vniknout na základnu druhých a projít portálem. Co mi asi nejvíce vadilo, tak je fakt že mapy jsou poměrně velké a občas je problém nějakého protivníka najít.
Dlouho jsem zvažoval kolik tedy vlastně Call of Duty: Ghosts udělit. Hra po stránce singleplayeru nesplňuje ani základní standard a působí naprosto zastarale. Multiplayer je o něco zábavnější, ale rovněž to není nic, co by mě dokázalo uchvátit na delší hraní. Mód Extinction je taková třešnička na dortu. Celkově je Call of Duty: Ghosts podprůměrná a tuctová střílečka, která pouze využívá známé značky, nic víc nic míň.
