A máme to konečně zde. Už šestý díl Call of Duty série spatřil světlo světa, a nese podtitul Modern Warfare 2. Nemusím snad ani říkat, jak moc jsme se na něj všichni těšili, ale stojí opravdu za to? Není to celé jen nafouklá bublina, která brzy splaskne? To se dozvíte v této recenzi. A ze začátku se pojďme pěkně podívat na příběhové pozadí hry. Jak už název napovídá, Call of Duty: Modern Warfare 2 (dále už jen MW 2) navazuje na svého staršího sourozence, a tím je původní Modern Warfare. Příběh se tím pádem rovněž odvíjí od původního, a musím říct, že stojí za to. MW 2 se odehrává v době 5 let po odehrání děje prvního dílu. V této době se vlády nad Ruskem ujali Ultranacionalisté, kteří prohlásili vámi zabitého Zakhaeva za hrdinu a mučedníka. Mezitím však jeden ze Zakhaevových podřízených, Vladimir Makarov, páchá početné teroristické útoky na Evropu. A v tuto chvíli nastupujete do hry vy. Prvně je to v roli Amerického rangera Josepha Allena, za kterého osvobozujete Afghanistán od milicí, a posléze jste naverbování gen. Shepherdem do CIA jednotky. Ti vás pod krytím pošlou do Makarovovi jednotky, ale tam se vše zvrtne. Makarov totiž o vaší pravé identitě ví, a tak se vás po bonusové misi, ve které máte za úkol vyvraždit co nejvíce lidí na ruském letišti, rozhodne zastřelit. Tím samozřejmě po nalezení Allenovi mrtvoly padá obvinění z útoku na Ameriku, a Rusové si to jen tak nenechají líbit, a tak započne obrovská invaze proti Spojeným Státům, které se ji snaží všemi silami odvrátit, a ještě k tomu polapit Makarova, aby mohl být uznán vinným za onen letištní útok. No a víc už vám k příběhu moc neprozradím, snad jen to, že se potkáte i se starými známými tvářemi, jako třeba „Soap“ MacTavish, nebo kapitán Price. A že sami nebudete hrát jen za jednu postavu, o tom nepochybujte.
Ale pokud vás víc zajímá samotná hratelnost, pak vězte, že od původního Modern Warfare se mnoho vylepšení nekoná. Mise jsou pořád víceméně striktně lineární, ale to vůbec nevadí. Právě díky tomuto si můžete naplno vychutnat všemožné obdivuhodné momenty, které MW 2 nabízí. A že jich věru není málo. Ale abych tady nekřivdil, i pár nových, i když velice krátkých úseků, zde je. Třeba když musíte vyšplhat po velice příkrém ledovém srázu, aby jste mohli napadnout nepřátelskou základnu, tak vám to trochu pohne adrenalinem. Co se zbrojního arzenálu týče, tak zbraní je opravdu dost. Od klasických samopalů M4A1 či AK47, přes sniperovky typu Intervention a jiné, až po raketomety, nebo třeba takovou lahůdku, jakým je letecký odpalovač raket Predátor. A co víc, zbraně se také zase liší i dle namontovaných zaměřovačů. Takhle tedy můžete pozorovat poslední momenty vašich nepřátel přes klasické, nebo třeba i přes termální zaměřování, ale možností je zase více. Jen mě mrzí, že jsme nedostali možnost zajezdit si v nějakém tom vozítku, a ani něco, co bych mohl přirovnat k misi z Modern Warfare, kdy jste z letadla palbou podporovali jednotku na zemi, zde prostě nenalezneme.
Celkově vzato vás však MW 2 do sebe vtáhne a jen tak nepustí. Co ovšem tomuto zážitku velice škodí, je krátká hrací doba kampaně. Tu není problém dohrát za nějakých 8 až 10 hodin čistého herního času, a to možná ještě trochu přeháním. Sice záleží i na zvolené obtížnosti, která je dobře vybalancovaná a i dle názvů, Regular, Hardened či Veteran, víte přesně, do čeho jdete. Ale netřeba si zoufat. Kromě kampaně si můžete vyzkoušet i Spec-Ops, kde si můžete znovu jednotlivé mise zahrát. A aby to nebylo jen tak, tyto Spec-Ops můžete hrát i přes co-op a musím říct, že spolupracovat v týmu na dosažení cíle je v MW 2 obzvláště zábavné. No a co se samotného multiplayeru týče, ten nabízí totožný systém zkušeností a odemknutelných vylepšení, jaký jsme mohli vidět už v Modern Warfare. Taky proč měnit něco co funguje že. Z hlediska herních módů taky revoluci nečekejme, pouze klasické Free-For-All, Search & Destroy, Demolition, Domination, Team Deathmatch a Capture The Flag módy. Ale určitě všechny potěší, že se nekoná předchozí fiasku, kdy se s odchodem zakladatele ukončila hra. Nyní už se ony hostitelské povinnosti pouze převedou na jiného hráče.
Další věcí, kterou by jste určitě chtěli slyšet je, jak to celé vypadá v akci. No, tak tady vás určitě potěším. Hra využívá IW4 engine, který bezpochyby převyšuje schopnosti enginu použitého v Modern Warfare. Takto získáváme možnosti ztvárnění většího herního prostředí, detailnější grafiky a lepší renderování. A pokud se bojíte že se vám všechna ta krása nerozjede, posuďte sami. Minimální systémové požadavky jsou Intel Pentium 4 3.2 Ghz nebo AMD Athlon 64 3200+, 1GB RAM, Windows XP a novější, GeForce 6600GT 256 MB nebo ATI Radeon 1600 XT a 12 GB místa na HDD. Což dle mého názoru je přijatelná cena ze všechny ty perfektní výbuchy, modely postav a ztvárnění krajiny, které nám MW 2 nabízí. Tak to bychom měli hlavní věci popsané, ale ještě jedna za zmínku stojí. Vynikající je herní soundtrack, který tvořil proslulý skladatel Hans Zimmer (Piráti z Karibiku, Simpsonovi ve filmu), a který dodává každé bojová akci patřičné podkreslení. Pokud ale doufáte, že si MW 2 zahrajete i bez připojení na internet, tak vás zklamu. Pro hraní je totiž vyžadováno neustále připojení na Steam.
Nuže, to bychom měli, už mě nenapadá co víc k MW 2 dodat, Rozhodně je to nejlepší akční hra tohoto roku, a i když se oproti prvnímu dílu mnoho nezměnilo, vlastně to ani nebylo potřeba. Jen kdyby ta kampaň byla aspoň o trošičku delší.
