Fallout 4 – Recenze

Recenzovaná verze: Playstation 4

I v případě studia Bethesda platí, že se s určitým odstupem vracejí ke svým původním značkám. A ni u série Fallout tomu není jinak. Letos tedy dorazil čtvrtý díl, který má být v lecčems odlišný, a přesto se snaží zachovat si svou původní tvář. Podařilo se Bethesdě nabídnout podařený post-apokalyptický kousek?

Příběh na první pohled dává tušit že nás čeká velké dobrodružství. Poté co stvoříte svou vlastní postavu, tak se ocitáte doma se svou rodinou. Ocitáte se v Americe v době největšího rozkvětu. Konkrétně na předměstí Bostonu. Ve chvíli kdy hra začíná, jsou na americké území odpáleny jaderné střely. Hlavnímu hrdinovi či hrdince se podaří schovat do protiatomového krytu, nebo-li Vaultu 111. Zde strávíte v kryokomoře 200 let, mezitím je vám zabit váš partner a unesen potomek.

Příběh bez většího nasazení

Vaším úkolem tedy po východu z Vaultu je vydat se po stopách vašeho syna. Čeká vás nehostinný svět, který neznáte, nejste na něj připraveni a nevíte zda v něm dokážete přežít. Velkým problémem je že hra vůbec neřeší fakt, že by se hrdina měl pořádně něco učit či seznamovat se světem. Zkrátka je to borec, kterého vše nechává chladným a tak nějak podivně se mu daří svého syna stopovat i když neví kam se má v podstatě vydat.

Příběh brzy necháte stranou a vůbec vás zajímat nebude. Což je škoda, protože na samém začátku to vypadalo opravdu nadějně. Bethesda opět prokazuje, že vyprávění velkých příběhů v rámci hlavní linie jim zkrátka nejde. Nic proti vedlejším questům, většina z nich je zdařilá, ale chybí zde větší smysl ohledně toho, proč se jich má vaše postava účastnit. Ačkoliv povětšinou nemá žádnou motivaci se do nich pouštět, tak neváhá a jde do toho. Bože, proč?

Do pustiny s otravným čoklem

Údajným trumfem ve hře měl být pes – německý ovčák nazvaný jako Dog-Meat. Naprosto nevyužitelná existence. Čokl vám téměř všude překáží, často lítá vzduchem, neboť ve hře je fyzika téměř sprosté slovo a povely pro něj jsou jen příkazy, jež je možné ignorovat a vrtět u toho ocasem. Absence psa by vůbec neuškodila a nikdo by po něm ani neštěkl. Díky problémům které tento společník přináší, by hra byla lepší bez něho. Všemu nasazuje korunu jeho neskutečná nebojácnost, kdy je schopen se postavit i té největší nestvůře a pustit se do boje s ledovým klidem. Pes totiž nemůže zemřít.

Pokud jste na předchozích Falloutech milovali možnosti volby a od toho se odvíjel také váš vztah k ostatním postavám, tak tady na to rovnou zapomeňte. Systém karmy či větších morálních voleb zcela chybí. Tento systém ve Fallout 4 ze zcela nepochopitelných důvodů chybí. Za to je tu poměrně promakaný systém perků. Hra nabízí opravdu hodně nastavení. Vaše postava tak může být opravdu přizpůsobena do nejmenších detailů, což je fajn pokud zvolíte tu správnou cestu.

Morální volby jsou fuč

Jenže u Fallout 3 a předchozích her na základě vámi zvolených schopností jste v něčem vynikali a v něčem byli horší. Zde dané schopnosti působí, jako kdyby to byl spíše bonus k základním dovednostem. Váš herní avatar je totiž geroj od samého počátku a s trochou chytrosti a občas štěstí není problém porážet i ty nejhorší nepřátele na samém začátku. Tímto pak celý strom levelování téměř nemá smysl.

V novém Falloutu funguje jakýsi systém budovatelský, kdy se staráte o svojí osadu, potažmo osady poté co se dostanete k dalším. Díky tomu můžete verbovat nové osadníky a tvořit lepší a silnější opevnění, nebo lépe řečeno základnu. Upřímně nejde o nic převratného a je to spíše určeno těm, kteří vyloženě prožívají atmosféru post-apokalyptického světa.

Souboje ve Falloutu působí poměrně stejně jako u jiných FPS her. Zkrátka v základním módů vytáhnete některou z dostupných zbraní a pálíte na nepřítele tolik, kolik jen snese. Hra podporuje stejně jako ostatní hry od Bethesdy režim z pohledu první a také třetí osoby. Záleží jen na vás, který preferujete. Druhým režimem, jak zvládat souboje je systém V.A.T.S. Osobně jsem jej příliš nevyužíval. Jedná se o režim kdy se hra zpomalí a nabídne vám zvolení, kam chcete nepřítele zasáhnout. Zasažení má vliv na to, jak to s nepřítelem dopadne nebo jak jej to ochromí. Při těžších soubojích se tento mód vyplatí použít, jinak je ale téměř k ničemu.

O tom jak Bethesda zaspala dobu

Dostáváme se asi k nejhorší vlastnosti celé této hry. A tou je optimalizace. Velmi často se snímkovací frekvence propadá poměrně nízko a je to dosti otravné. Téměř při každém přechodu z budovy do světa je otravný loading a pro nadšence grafické stránky máme nemilou zprávu. Fallout 4 je technicky velmi zastaralá hra. Ačkoliv to na první pohled nevypadá, tak zblízka již poznáte, že objekty a okolí nejsou až tak detailní a hra působí dojmem, jako by vyšla už před pěti lety. Poněkud škoda, nicméně Bethesda celkově bude muset na svých enginech do budoucna zapracovat.

Fallout 4 se tváří jako velká hra. Záměrně píšu tváří, neboť poté co do ní více zabřednete a zbavíte se prvotního opojení, tak zjistíte jak prázdná vlastně tahle skořápka je. Spíše než RPG hra připomíná prachobyčejnou střílečku, která někdo věnoval tu péči navíc, že jí napěchoval různými questy. Čtvrtý Fallout je velice rozporuplný a své fanoušky si najde. Nicméně pokud bych z letošního podzimu měl volit hry na pustý ostrov, Fallout 4 by mezi nimi nebyl.