Pokud rádi namáháte šedé buňky mozkové a nebráníte se novotám, nebo se i rádi něco přiučíte, mám pro vás skvělou zprávu. Studio Paradox se pustilo do pokračování jedné historické strategie. Průkopníci se vrhli do žánru, který se pomalu, ale jistě staví do ústraní. Zřejmě by bylo na dlouhou debatu, jestli je to zapříčiněno klesajícím segmentem přemýšlivých hráčů, anebo jen obecným trendem – vydávat každou hru pro všechny možné i nemožné platformy. Ano, těch několik tlačítek na konzolových ovladačích opravdu pro kvalitní strategii nestačí. Vlastně to ani pro nekvalitní strategii nestačí, zkrátka udělat dnes pořádnou strategii prostě není moc perspektivní byznys, a ne každý na to má koule. Paradoxně ani to vývojářům nestačilo, a tak znovu vybočili z řad klasických realtime a tahových strategií a představili nám Crusider Kings II.

Skutečnost vs. fikce

Hra je zařazena do začátku druhého tisíciletí a začít můžete v jednom ze čtyř časových úseků jako prakticky kterýkoliv tehdejší panovník křesťanské Evropy. Vlastence možná zarmoutí fakt, že si nezahraje za samostatnou českou, nebo moravskou zemi, protože ty už jsou zahrnuty pod nadvládu Svaté říše římské. A člověk se pak diví, že si němčouři myslí, že jim naše země odjakživa patří…

Každopádně ať už se rozhodnete jakkoliv, vždy budete mít možnost změnit něco, co se vám na dějinách nelíbí (anebo je ještě více vyhrotit – záleží jen na vašich schopnostech). Začínáte jako vámi zvolený historický panovník spolu s jeho výhodami, ale i strastmi a problémy. Každý si sám rozhodne, jak se s tím popere. Jestli jej rozdrtí intrikánský soused, anebo naopak přinese svému rodu věčnou slávu, co se virtuálních dějin týče. Díky výchozí situaci je dost možné, že dopadnete i v souladu se skutečnou minulostí, možná i s malým předstihem. To už si budete moci ověřit ke konci hry a porovnat, jak jste si vedli oproti tomu živému, teda nyní už mrtvému panovníkovi, který si to před tisíci lety brázdil na koni Evropou. Komu ani toto nestačí? A nehlaste se všichni. Kdyby ale náhodou, každá historická postava je opatřena odkazem na wikipedii s dalšími informacemi. V angličtině samozřejmě.

Tak jak?

Děcka, pozorte! Je to skvělá hra na takovéto domácí učení a jak už sám Jan Ámos Komenský říkal, nejlepší učení je jaké? Ano, učení hrou! Proto zde máte skoro celý tehdy známý svět v obrazech a zábava může začít. Nejprve je ale třeba se naučit složitý herní systém a hra vám to rozhodně moc usnadňovat nebude. Po tom, co nastudujete zdlouhavý a nudný manuál, otevře se vám svět nevídaných možností. Crusader Kings II je totiž opravdu sofistikovaná a propracovaná, prostě taková, jaká správná strategie být má. Jako hrabě, vévoda, král, císař, nebo kdo vlastně jste, můžete provést vše, na co si jen vzpomenete (a na co máte prostředky).

Orbis Pictus

Hudebně je hra příjemná, ale nijak složitá a co se grafiky týče, k ní taky nemám moc co vytýkat. Sice není nic extra, ale účelu poslouží. Crusader Kings II je totiž koncipováno do veliké mapy, rozdělené na jednotlivé územní celky, které jsou možné dobývat. Územní celky jsou pak barevně a hraničně modifikovatelné pomocí parametrů, jako je vliv církve, vlastněné území de jure, de facto apod.

Dále je tu velké množství různých funkčních oken s jednotlivými osobami, všemi dvořany, nebo rovnou celou armádou. Lidí je tu hodně, a proto nechybí ani interní vyhledávač s různými filtry (např. muž/žena, zadaný/nezadaný). Okna pro osobní diplomacii, okna pro změnu zákona, interakcí s církví a tak dále a tak dále. Velice prosté, ale přehledné herní prostředí umožňuje instalaci i na starších železech, navíc ani nezabírá moc místa.

Diplomatické sklony

Hlavní o co tu jde, je získání co nejvíce prestiže a to různými způsoby, z nichž nejúčinnějším je dobývání nových území. To ale není jen tak, vyhlásit někomu válku. Nejprve musíte mít platné casus belli (záminku). Válku lze začít ve jménu Krista, nebo se rovnou připojit ke křižácké výpravě. Církev měla vždy velké slovo a je jen na vás, jestli se jí poddáte, anebo půjdete proti proudu. Casus belli získáte i vhodným sňatkem, nebo papírovým falzem. Když už konečně něco dobyjete, ještě pořád nemusíte mít vyhráno… většinou jste donuceni, k potlačení možné vzpoury a efektivnější správě, rozdat vítězné území vašim vazalům. Ti se mohou vzbouřit i tak, nebo v horším případě se proti vám spiknou s dalšími konspirátory a příjdete o mnohem více vlivu. Způsobů zisku území opravdu není málo a diplomatických možností celkově je hromada. Problém je v tom, že tyto možnosti nemáte jen vy, ale i všichni vaši virtuální sokové a tím vzniká velice složitý boj o území. Každý si přeci chce urvat trochu pro sebe. I když se vám podaří si své udržet, osud zakročí, vaše postava zemře. Ten, kdo si nezajistil následovníky – běda mu, game over. Následovník nemusí získat všechny tituly a tak se může velká Svatořímská říše proměnit třeba v olomoucké knížectví. I přes to se zadaří předat velké území? Vazalové vycítí příležitost a vzpoura je na spadnutí. Samotný boj už tolik zajímavý není a vlastně je i docela otravný. Věčné přerozdělování armády a změny směru, ale s tím člověk musí počítat, a když mu to nevadí?  Ten systém je vlastně úžasně realistický a zahrnuje mnoho a mnoho faktorů. Jak už jsem řekl dříve hra je po čertech složitá, ale když do toho proniknete, tak to stojí zato. Každá nová hra je dlouhá, hodiny se mohou zdát spíše jako minuty a znovuhratelnost je v podstatě nekonečná. Vždy můžete trochu pozměnit fiktivní skutečnost, a jestli chcete zpestření, připojte ke hře přes LAN kamaráda.

Historicky vzato

Crusader Kings II je skvělá sofistikovaná netradiční strategie. Nabídne vám udělat si představu o tom, co obnášelo býti feudálem. Ono to vlastně nebylo tak jednoduché, jak by se mohlo zdát (mám území, jsem za vodou). Za předpokladu, že dáte hře vůbec šanci, za předpokladu, že to nevzdáte hned zezačátku kvůli složitosti a za předpokladu, že vás hra opravdu chytne. Za všech těchto předpokladů vám bude nabídnuta velice dlouhá herní doba.