Čekali jsme dlouho. Doufali jsme, aby se hrdina vrátil. A on skutečně přišel, pozdě ale přece. Takže se nadechněte dámy a pánové, přichází největší frajer, pijan na steroidech, sexistický guru všech vnadných žen a lovec prasat… atomový vévoda Duke Nukem!
Návrat krále
Až studio Gearbox, které oslovilo akčně laděné hráče hrami jako Borderlands a Brothers in Arms, se pustilo před dlouhými měsíci do vývoje. Duke měl původně přinášet revoluční hratelnost, grafiku, měl překypovat nápady a triky. Dokáže to i v době, kdy se současně na scéně objevují akční hry těžké váhy CoD, Battlefield, Crysis, Stalker, Far Cry, či Doom? Ne tak docela. Duke totiž vsází na jinou notu.
Začátek hry se odehrává v Dukově vile, kde má snad všechno. Obrovskou televizi, bazén, sličné děvy, plný vinný sklep a soukromí, které narušují zatím jen fanoušci, co se mu lepí na hlavní dveře. Po krátkém rozkoukání přichází na scénu útok na haciendu. Objevují se staří známí – obrovská prasata, lačnící po krvi. Do toho se objevuje nad Hooverovou přehradou portál s těmito návštěvníky a co je hlavní, Duke musí zachránit své duo slečen!
Velký blondýn s černou brokovnicí
Nejprve si pojďme ukázat, co Duke Nukem vlastně umí a čím disponuje. Zdraví se doplňuje zcela automaticky po vzoru novějších stříleček. Rozdíl je jen v tom, že zdraví se nenazývá zdraví, ale ego. To časem narůstá zabitím bosse, nebo originální Dukovou činností. Duke si otiskne své pozadí na papír, zapne si web s pornem na příslušném PC, prolistuje časopis pro muže atd. Zbraňový arsenál je poměrně rozsáhlý. Duke ovšem dokáže unést jen dvě zbraně naráz. Patří zde pistole, brokovnice, samopal, RPG, freezer nebo zmenšovací paprskomet. Nábojů je všude dostatek, takže před taktizováním uplatněte raději Rambo styl. Pokud přislaného nepřítele zmenšíte, můžete ho zašlápnout jako krysu. Nechybí ani devastující zbraň dobrá zejména na tuhé bossy. Nukem to umí i pěstmi, ale ty se objeví, až když nemáte žádné náboje. Ke zlepšení rány poslouží pivo a steroidy. Obraz se ale tak rozmaže, že je to spíše vyjde vniveč. Do vínku mu také připadly zakončovací komba. Druhů nepřátel je málo. To by ještě tak nevadilo, ale když vidíte potřetí stejně vypadajícího bosse na konci lokace, je něco v nepořádku. Jejich inteligence je jednoduše řečeno strašná. Nabíhání nepřátel před Vaši hlaveň nebo statické pohyb je zde na denním pořádku. To neznamená, že souboje jsou lehké, ba naopak. I na střední obtížnost budete mít co dělat. Duke totiž ani nemá ve vlastnostech krytí alá Gears of War. Pomůže přikrčení za bednu či nábytek. Alespoň se neštítí vody a občas si vezme do pracek i stavební prostředek. Zničitelnost prostředí je až na skriptované pasáže nulová. Po popravě bosse Duke ještě stihne nějakou tu „fatalitku“ pro potěchu všech hráčů, co jím dělá dobře pohled na krev.
Duke je všude
Lokace jsou celkově rozmanité. Nechybí městská zástavba, staveniště, podzemí, poušť nebo dokonce westernové město duchů. Duke nebude jen střílet. Časem zde budou i krátké pasáže a jízda v jeho Monster trucku, s nitrem samozřejmě…
Autoři zakomponovali i minihry např. házení balónu na koš, stolní hokej, kulečník, či paličkování hlav na automatu. Je to velmi příjemné zpestření. Je zde i krátká zastávka v nočním klubu, kdy musíte prostitutce přinést „dary“. Někdy zas přibude jednoduchá hádanka. Tou nejlepší a nejzábavnější změnou je Dukovo zmenšení a posléze zkrátka musíte vyřešit jak se dostat přes daný problém. Uvedu například to, když jste v restauraci a celá podlaha je pod proudem. Musíte udělat most díky smetáku, lézt na poličky, dávat pozor na myší pasti se sýrem apod. Víc prozrazovat nebudu, abych Vás nepřipravil o vtipné zážitky a situace. Duke si zkrátka z ničeho těžkou hlavu nedělá. Z úst mu vycházejí staré hlášky nebo prostě jen tak něco plácne. Rozesmála mě situace, kdy Duke podepisoval knihu (autobiografii) a řekl dotyčnému obdivovateli, ať to hlavně nezpeněží na E-bay :). Dabing hlavního hrdiny je díky bohu stejný jako kdysi (pozn. Na rozdíl od připravovaného Maxe Paynea) a zvuky okolí a zbraní se taktéž povedly. Grafická stránka hry je jednoduše zastaralá. Před šesti lety by to byla bomba, ale starý engine dnes nemůže nikoho ohromit. Celkově se však nejedná o žádnou hrůzu a zpracování je dostačující. Hra tento malý zápor kompenzuje nenáročností na HW a dobrou stabilitou programu.
Herní doba je na dnešní dobu hodně nadprůměrná, a pokud jste pečliví, přesáhnete určitě na střední obtížnost 15 hodin čistého času. Lokace jsou příjemně rozlehlé, chybí zde ale větší volnost a skrytá místa. Moc se mi nezamlouvalo ani podzemí. Také jsem nepochopil, proč tu chybí Jatpack…
Am I still king, baby?
A jsme na konci. Stálo to za ty roky čekání? Pravda je někde uprostřed. Duke zkrátka je fajn jen v určitých bodech, ale sráží ho na jeho tvrdá kolena staré zpracování, žádný větší nápad v hratelnosti a nepřináší ani dostatek chuti na další projetí, kvůli nalajnovanému postupu. Dukea musíme zkrátka brát jinak. Dělá si legraci sám ze sebe, ukazuje, že i ve stínu lepších titulů dokáže nabídnout zběsilou akci a sem tam přidá i nějaký moment na zapamatování. Je tedy Duke revoluční? NE! Dokáže pobavit různé věkové skupiny hráčů? ANO! Letitý vývoj se na něm jednoduše podepsal. Nepřinesl ani desetinu toho, co původně měl. Abychom ale byli spravedliví, herní scéna určitě zažila i horší pokračování úspěšných her. Namátkou jmenuju Vietcong 2, Fallout 3, Heroes of might and magic IV, Deus ex 2: Invisible war. Upřímně ani u mě Duke Nukem Forever nepatří do Top FPS akcí. Tam na první místo bezesporu patří jiní, J. C. Denton a Cate Archer (asi víte, o čem píšu). Na druhou stranu jsem si ho užil daleko více, než mediálně provařené Crysis 2. Dukea bych ohodnotil slovy, nenadchne ani neurazí. Pro nostalgiky povinnost, pro ostatní dobrá zábava na pár letních večerů. Jen doufám, že se Duke už na herní scénu nevrátí, protože by to pro příště mohlo dopadnout mnohem hůře. A to si jeho macho-image nezaslouží.
