V dnešní době se hry dají rozdělit, co se příběhové linky týká, na a) klasické příběhové, ať již mám na mysli adventury, RPG a další žánry a b) ostatní hry, kde příběh je ta nepotřebná omáčka okolo. Tyto hry by se daly jednoduše nazvat “zasuň, hraj a na nic se neptej”. Zatímco v jiných hrách, jako například L. A. Noire, Heavy Rain, či nedávno recenzovaný Max Payne 3, je docela důležité vědět, kdo je padouch a komu se naopak dá věřit, kam jdu, proč tam jdu a co vlastně hledám, u ostatních games něco jako příběh vůbec není, nebo se tam vyskytuje pouze mikroskopických částečkách. Do které z těchto kategorií asi patří Spec Ops:The Line? Zkuste hádat…
Hra nicméně začíná vskutku hollywoodsky. Prostřih na vrtulník poletujici nad poničeným městem kdesi v Saudské Arábii, ktere vypadá, jakoby tam vítr nafoukal trochu více (hodně) písku z pouště, vypadá stylově. Jenže – proč jste zrovna tam? Co tam děláte, kde se tam vzal všechen ten písek a kdo jsou chlápci, kteří na vas zrovna začali střílet? Otázek je již od začátku spousta a jak to tak vypadá, k odpovědím se budete muset prostřílet. A střílet se bude opravdu často a hodně…
Cílem vaší návštěvy Dubaje, jak se později dozvíte, je záchrana jednoho z vašich bývalých parťáků z války, který se (překvapení) ztratil a následná pomoc s evakuací civilistů. Kudy zrovna jít není vůbec těžké zjistit, protože nepřátelé číhají na každém kroku a slouží tak jako jednoduché vodítko, že jdete správně. Hra je tím pádem velice koridorová (rozuměj = chodíte pouze rovně bez možnosti se ztratit) a záseky v podobě hledání konce levelu tak nehrozí ani začínajícím hráčům. V boji se záporáky (ti, kteří se brání vašemu vtrhnutí do země) budete používat několik, každému ostřílenému hráči, známých pušek a pistolí. Nechybí Magnum, AK47, M4A1 či UMP-45, během hraní se vám do rukou dostane i brokovnice a chybět samozřejmě nemůže sniperka. Co by to taky bylo za střílečku bez sniperky!?
Všude kolem vás se válejí krabice s náboji, takže rozhodně nebudete muset bojovat holýma rukama, jako to známe například ze série Uncharted na Playstation 3. A kdyby se vám náhodou stalo, že se ocitnete úplně bez munice a potřebujete rychle zneškodnit několik nepřátel, přichází na řadu první a vlastně jediná vychytávka, kterou si pro vás Spec Ops: The Line přichystala.
Jedná o jednoduché zadávání příkazů vašim dvěma parťákům v akci. Funguje to asi tak, že přidržením jednoho z tlačítek (na PS3 je to R2) se aktivuje zaměřovací mód a vy můžete kurzorem označit nepřítele, kterého chcete nechat “odstranit”. Jeden z vašich kolegů (Lugo je sniper a Adamsova specializace je těžký kulomet a granáty) si pak najde nejlepší pozici na bojišti a PRÁSK, problém vyřešen. Toto tlačítko zároveň slouží k pokynu pro hození omračovacích granátů, ale tato možnost se vám nabídne pouze ve chvíli, když se s parťáky ocitnete v oblklíčení nepřáteli. Třetí a poslední možností použití kouzelného tlačítka R2 je píchnutí injekce s “životy”, nicméně ty jsou určeny jen pro vaše spolubojovníky. Pokud budete pomalu natahovat bačkory vy, nezbyde vám nic jiného, než se schovat za nejbližší popelnici a počkat, až se vám zdraví automaticky hodí do normálu.
Tento systém vypomáhání v boji je velkým plusem a zároveň mínusem, což docela zamrzí, protože že je to prakticky jediná věc, která hru trochu odlišuje od ostatních stříleček z pohledu třetí osoby. Skvělé na něm je, že v některých částech hry bude odměnu za vaši hlavu chtít až nezdravě velké množství vojáků a v těchto chvílích výpomoc spolubojovníků bodne. To, co se tak úplně nepovedlo je, že si váš parťák v zápalu boje zcela zapomene krýt záda a nechtěně se tak vystaví nepřátelské palbě. Několikrát se mi tak stalo, že Lugo vyběhl doprostřed ulice a začal pálil po skrytém sniperovi, přičemž z 5ti metrů to do něj začal valit jiný nepřítel. Co na to flegmatik Lugo? Naprosto nic, ani nehl brvou. Teda pohl, ale až ležel na zemi a počítal andělíčky.
Grafika hry nijak nevybočuje ze standardu, který již lze v dnešní době Uncharted, Gears Of War a ( honem nějakou pěknou hru pro pc…) třeba Crysis, očekávat. Zborcené budovy zaváté pískem, hořící auta a občas nějaký ten mrtvolec (ano, i na to dojde), vše v nádechu žluto-zlatavé barvy vypadají fajnově, nicméně návaly WOW efektů a vašich otevřených úst nečekejte. Během hraní se exteriéry střídají s bojem v budovách, které si všechny jsou bohužel velice podobné a navíc plné nelogičností – třeba posilovací stroje v místnosti s municí (asi kdybyste se ve válce nudili), basa ( ta na hraní ) v muzeu s dinosaury a TNT krabice hned vedle stanoviště nepřátel. Jo jasně, je to na efekt, abyste se do toho trefili…to bylo cool tak před 10ti lety, ale dneska? Občas se objeví záblesk něčeho originálního, jako prostřelení oken a zasypání nepřátel pískem, ale těchto momentů byste ve hře napočítali asi tolik, jako prstů na ruce zdravého člověka.
Postup hrou je, jak jsem již napsal, velice přímý. Nečekejte zapeklité hádanky, hledání klíčů, rozdělování skill bodů a nekoná se ani modifikace zbraní (jo ok, můžete si nasadit tlumič, abych hře tak moc nekřivdil). Párkrát se sice ocitnete v situaci, kdy si musíte vybrat mezi dvěma možnostmi (zastřelit, či se smilovat? apod.) a tato rozhodnutí pak určí, které ze čtyř zakončení shlédnete, nicméně ani to bohužel nemění mé celkové mínění o hře. Zkrátka je to ta nejklasičtější střílečka z pohledu třetí osoby, jakou si můžete představit, ohlodaná na to nejnutnější minimum. A je to rozhodně škoda.
Pro koho je teda hra určená a komu padne nejlépe? Pokud máte doma stejného tátu, jako mám já, nemůžete s nákupem hry k jeho narozeninám udělat chybu. Pokud ten váš před několika lety také mastil první Medal Of Honor, Syphon Filter a další pecky z PS1 a zároveň nestíhá dnešní moderní FPS (Battlefield 3 a mu podobné), je pro něj Spec Ops:The Line tou pravou volbou. Hra je bez zádrhelů, nic složitějšího, než “jdi, střílej a občas se skryj” po vás nechce a plně uspokojí každého, kdo se místo večerního čtení detektivek vyžívá v kosení desítek nepřátel kdesi v Dubaji. Zároveň si troufám říct, že mladšímu publiku hra bohužel nemá, kromě propařeného víkendu a otlačeného zadku, co nabídnout. Obzvlášť, když je venku tak hezky 🙂
Spec Ops: The Line je právě v prodeji a tímto děkuji společnosti Cenega Czech za její poskytnutí k recenzi.