Dneska jsem se po druhé narodil. Běžel jsem po louce, popíjel medovinu, kterou jsem ukradl v místním sklípku. Na sobě jsem vláčel těžké brnění, helmu, starý štít, nabroušený meč a spoustu dalšího harampádí. Mám orosené čelo, do vousaté huby mi padají sněhové vločky, třpitící se v nekonečné polární září a to celé podtrhává drsné klima zdejších krajů. Už to ani nemůže být horší, nebo snad jo? Počkat, slyším šust křídel. To je drak! Neváhal jsem ani minutu. Skurtoval jsem do nejbližšího jezera, jako kdyby na mě letěl celý roj rozzuřených sršňů. Povedlo se. Drak jen kroužil chvilku po okolí a rázem byl ten tam. Ale to nebylo jediné mé story. Šlo mi o kejhák daleko častěji…
Severní vítr je krutý
Hned první den to bylo ostré. V místní baště mě chtěli popravit. Ani už nevím za co. Vlastně se ptali na mé jméno a chvilku si prohlíželi ksicht. Asi ještě nikdy neviděli černé vousy, jizvy a válečnou tetáž. V celém Skyrimu je neskutečný chaos. Začala čtvrtá éra, cisařští vojáci expandují, jsou zde další velcí hráči tzv. Jarlové, někteří chtěji bojovat za svobodu země a do toho všeho se to tu prý začalo hemžit draky. Ani nevím, jak se mi podařilo uprchnout, vlastně už tady jsem musel bojovat. Když jsem utekl do širého světa neměl jsem kam jít. Ve Skyrimu se nachází hned několik měst, nespočet samot, vesnic, dungeonů, jeskyň, hrádků, svatyň. No, je toho nezpočet. I když jsem neměl ze začátku prachy ani dostatečné vybavení, svoboda mi chutnala náramně. Volnost byla omračující. Vždy mi posloužila velká mapa. Díky dobrému zaznačování bodů nebyl nikdy problém se vymotat z labyrintu. A to ani starých, zchátralých tvrzích, které už roky nikdo nenavštívil.
Po čase jsem si zykl rychle přendávat jednotlivé itemy mezi sebou. Dokonce jsem si je začal i jednotlivě řadit do jednotlivých báglů, jako jsou zbraně, oblečení, písemnosti, lektvary atd. Samozřejmě mám své favorizované kousky, které si rovněž dávám zvášť, abych to mezi tím kvantem dalších věcí nemusel hledat. Uznávám, že nějaké mouchy to sice má, ale zvyk je železná košile, takže teď už pohoda.
Boj je hodně tvrdý. Aspoň můžu používat dvě zbraně naráz, nebo se také ihned léčit, Nepoužívám ani moc potionů. Krytí je zde nesmírně důležité. Občas majznu nějakého zmetka štítem. Má pak nejen bolehlav ale okamžitě i meč v dutině brišní. Musím si jen v zápalu boje hlídat zdraví, výdrž i manu. Každá rasa má sice přepoklady pro určitý styl boje, ale občas vídím Khajiita v brnění nebo Norda jako lapku. Není problém ve městech nebo na stráních najít trenéry, kteří Vám za pár zlatých předají zkušenosti. Samozřejmě praxe je pro mě to nej. Kdo je šikovnější může zajít k ponku a něco si vyrobit, okouzlit item nebo se naučit pár fíglů s kouzly. Někdy jsem také našel Kámen duší, který nabíjí očarovanou zbraň a je pak silnější. Obbčas se mi povede dát zakončovací kombo. To pak krev stříká jedna radost. Když jsem měl hlad, něco jsem si uvařil a pak jsem šel ještě kutat do šachty.
Nikdo se nevyhne práci
Občanů ve Skyrimu je jak much na skládce. Sice se mi zdá, že jistí jedinci moc rozumu nepobrali, ale nikdo není dokonalý, co? Mou motivací jsou především zlaťáky a ty nezměrné poklady, co si chrání živí i mrtví. Dozvědel jsem se, že na severu existují 4 cechy. Pro válečníky, čáryfuky, zlodějíčky a Temné bratrstvo. Kdo má schopnosti a u těch dvou posledních i dost kuráže, může u nich zkusit štěstí. Ovšem ne každý se tam dostane. Fištrón a charisma působí na všechny. Civilové, které potkávám mají problémy hlavně s tím, abych někoho sejmul, něco našel, vyšetřil, občas také někoho ukecal, přinejmenším se ale můžu dostat i do zajímavějších situací. I panovníci měst rádi zaplatí za služby někoho jako jsem já. Dokonce jsem získal nové přátele, kteří i za mě nasazují krk. K cestování nám slouží dostavník a já jsem si teď koupil i jednoho bílého oře. Někteří blázni chodí sem tam na lov vysoké a jeden mi vyprávěl, že zahlédl mamuta s obrem. Kouzelnicí často sbírají bylinky a jiné blbosti. Asi aby to mohli ve svých komnatách na univerzitě čuchat. Ty desítky jeskyň s různorodými potvorami jsou taktéž výzva. Vyplatí se zapojit mozek a mít u sebe dost lektvarů. Kdo najde svatyně „Devítky“, může se prý dostat k cenným artefaktům. Asi to zkusím, ale cesta nebude lehká!
Když mám čas, zastavím se do hospody na jedno a poklábosím. Baví mě poslouchat ty zajímavé příběhy. Slyšel jsem. že jistí jedinci jsou buď vlkodlaci nebo upíři. Lykantropie a vampirismus je docela svinstvo. Někomu to prý nevadí. Pořídil jsem si i krásný barák, kde ukládám věci a zařídil jsem si velkou bibliotéku. Není problém u obchodníků prodat prakticky cokoliv, co už nepotřebuju. Knihy slouží jako zdroj infomací i jako učebnicová pomůcka. Někdy se nudím, takže si přelouskám na louce milostný deník, nebo si přečtu něco o těch krásných bitevních vřavách. Dějepisaři si příjdou rovněž na své. Kdo věří v božstva, může si číst o svých „hrdinech“. Vyplatí se rozšiřovat obzory. Jsou zde i návody pro zloděje. To se hodí, už se mi stalo, že jsem si zabouchl vlastní bránu.
To je výhled
Interiéry i exteriéry jsou prostě špička. Staří mistři si dali záležet na každém kusu nábytku i zdiva. Vše postavili v nádherné krajině, kde je průzračná voda, lesklé ledové kry, zelené lesy. Polární záře krásně doplňuje můj zážitek z toho všeho. Jen si musím dát pozor na bouře. Někdy závidím Jarlům, že mají ve svém vlastnictví ty krásné, teplé, huňaté, barevné koberce, stříbrné korbely, kamenný trůn s medvědí kožešinou a dalšími cetkami. Občas se jen zastavím u kašny, sednu si na lavičku a medituji. Tady se mi líbí.
Odpočinek u ohně nebo rovnou spánek mi také přišel párkrát vhod. Není problém narazit na hádanky v kobkách, které mě nepustí dál, dokud je nevyřeším. Nejsem ale žádný hlupák. Klíč k úspěchu někdy leží blíže, než byste si mysleli. Pasti, tajemné dveře, hoříci lampy, to vše ztěžuje postup. Obezřetnost se vyplatí vždy, zvášť, když mi jednou došly elixíry.
Itemů je přehršel, mám stále touhu získat další a další. Mistr kovář dokáže ve své výhni něco vylepšit a já se pak citím neporazitelný. A někdy mi vyloudí úsměv ani tučný honorář. Ani Elfove, Orkové, Bretonci a jiní dobrodruzi nechtějí zůstat pozadu. Mě ale nic neodradí. Chci budit respekt. A ty nejlepší zbraně a materiály dávají nepřátelům důvod se bát. Umím na ně i pěkně zařvat dřačím řevem, pro případ že by neměli dost. Ne každý má žaludek na mordy, a tak radši ostatní ukecává a šulí. Hodně lidí věří, že to ovlivňuje i znamení ve kterém se narodili.
Tenhle svět mi připadá úchvatný. Snilci se dokonce dostali i do snů. Mně stačí realita. Nevím, jak se události budou vyvíjet a taky nevím, jestli to vůbec přežiju. Vím jen jedno: tohle je teď můj domov!
Pod tíhou sněhu
Omlouvám se, že jsem použil netradiční hodnocení recenze, ale u hry, která je výjimečná a která nabizí toho tolik, se nedalo nic dělat. Patý díl ságy The Elder Scrolls se povedl ve všech směrech. Nabizí obrovský, živý a hlavně lákavý svět pro každého fanouška počítačových her. Neuveřitelné množství questů, lokací, bojů, vtipných dialogů, postav, možností úprav, nádhernou grafiku, impulzivní soundtrack, zajimavé prostředí, tuny zbraní, květin, materiálů, zážitků nebo jen flákání a lelkování po okolí. Nejlepší na hře je, že jste svým pánem jenom vy a nikdo jiný neurčuje celkové tempo. Nicméně motivace (motivací) je zde až megalomansky mnoho. Hra obsahuje pár chybek, ale to lze k velikosti a propracovanosti celého univerza s klidem přehlédnout. Navíc se zanedlouho Skyrim vylepší patchem a módy od široké komunity. Oblivion byl ve své době králem rozsáhlých RPG a Skyrim v této tradici směle pokračuje a určitě laťku posouvá do nebeských výšin. Povedla se i optimalizace, což je vždy zásadní, zejména u her, kde trávíte stovky hodin. Zaklínač letos překvapil, o herním světě TES V se to dá říct také. Obě hry sází na jiné pojetí fantasy světa, ale ani jedna z nich by vám neměla chybět v PC či konzoli. Já přeji těmto dvěma titánům hodně štěstí při volbě „Hry roku“. Obě totiž mají svou hodnotu nejen dnes, ale budou ji mít i dlouhé roky po vydání. A to je přece příjemné zjištění, ne?
