Pokud jste hráli Planescape, tak víte, že vše se to točilo o prokletém, který si utvářel bohatý herní svět, budoval si charakter mezi dalšími charaktery, celé se to hrálo s ojedinělými dialogy i bojem. Nechyběly emoce jako zrada, láska, přátelství, nenávist. Styl vyprávění bych přirovnal k velké knižní beletrii, na kterou si dneska už nikdo netroufne. Nebo jen málokdy a ještě si dává mantinely. McComb neví, jestli bude nový Torment ve znaku D&D pravidel. A i kdyby vytvořil další pestrý svět s epickým dějem (nemá tak svázané ruce jako pokračování v jiných RPG), prává má ve vlastnictví Brian Fargo. Já bych si soka Baldur´s Gate určitě přál jako umírající mezi písečnými dunami sklenku vody (už vás slyším, „Obě hry jsou přece jiné, ty zabedněnče!“). Avšak můj pragmatismus mi říká, že je k tomu potřeba vyšlapat párset kilometrů cesty. Třeba to nejsou jen drby. Po Wastelandu 2, Projectu Eternity a remástrovaných Baldurech (první díl vylepšené verze je již venku, druhý se chystá) už bych se nedivil ani návratu do zapovězeného místa nemrtvých poutníků.
